Loading
Zavřít
Květen 2018
PoÚtStČtSoNe
 123456
78910111213
14151617181920
21222324252627
28293031 

Historie klubu


                                                                                                   Tisk  Zpět
                                                                                                   Publikace

                                        ROTARY V MORAVSKÉ OSTRAVĚ  


Perioda I.  (1929 – 1939)
Perioda II. (1945 – 1948)
Perioda III. (1992 - dosud)
  

 

Z historie Rotary klubu v Moravské Ostravě

 

     Rotariánství na severní Moravě má bohatou a velmi pohnutou historii. Obecně platí, že celá historie se u nás rozpadá do tří časových period vzniklých násilným přerušením činnosti za německé okupace a  v období komunistické totality. První období trvalo v letech 1924 – 1939, druhé  1945 – 1948 a třetí počalo rokem 1990. 
     Dnes, v roce 2009, kdy si připomínáme osmdesátileté výročí založení prvního severomoravského klubu a ohlížíme se za touto minulostí, je potřebné se alespoň zmínit o tom, co tomu předcházelo. Od počátku 20. století probíhal v Ostravě a na Ostravsku mimořádně prudký hospodářský vzmach, který se projevoval nejen v oblasti těžkého průmyslu a strojírenství, ale i ve všech dalších oblastech společenského vývoje, tj. v ekonomické, sociální, politické a kulturní sféře.
     Různorodost obyvatelstva, složeného zejména z Němců, Poláků, Čechů a Židů byla zde zcela specifickým fenoménem, který přispíval k intenzitě všech společenských interakcí. Česká inteligence se v těch všech zápasech neztrácela, a co je zejména pozoruhodné, mnozí z ní projevovali mimořádné cítění sociální. Dala by se vyjmenovat celá řada osobností žijících a působících zde dle „rotariánských zásad“ ještě dříve, nežli se toto hnutí ve světě rozšířilo (ostatně to lze dokumentovat i na osobnostech prvních dvou prezidentů klubu – viz dále).  Tak vlastně vznikalo podhoubí, z nějž posléze koncem dvacátých let vyvstal v Moravské Ostravě klub rotariánů. 
     Ve třicátých letech 20. století vznikaly v Evropě, potažmo u nás, rotariánské kluby jako pánské kluby, držící se těchto zásad (viz příl. č. 1 z  r.1927):
     1) Pěstovat ideál nezištné služby, jakožto základ všeho opravdového lidského podnikání.
     2) Zdůrazňovat požadavek, aby všechna praktická i obchodní činnost byla založena
         na hluboce mravním pojetí života.
     3) Plnit rotariánské ideály doma, ve společnosti i ve veřejném životě. 
     4) Šířit kruh svých osobních známých tak, aby se tím více uplatňoval ideál nezištné služby.
     5) Považovat každé povolání za prostředek i příležitost ke službě veřejnosti.
     6) Pomáhat mezinárodnímu dorozumívání a světovému míru šířením přátelství.

    
      K těmto šesti rotariánským zásadám byl vytýčen ještě mravní kodex, tj. mravní zásady pro obchodní styk i pro provozování jakéhokoliv jiného povolání, které byly tehdy zformulovány do následujícího jedenáctera:
     1) Být si vědom hodnoty svého povolání jako prostředku ke službě lidské společnosti.
     2) Zdokonalovat se, zvyšovat svou výkonnost, stupňovat svou ochotu vůči lidem a tím stvrzovat svou víru v základní rotariánskou zásadu, že nejvíce získává ten, kdo nejvíce slouží svým bližním.
     3) Jsa obchodníkem být si vědom, že sice toužím po hmotném úspěchu, že však jako mravný člověk si nepřeji úspěchu, který by se příčil spravedlivému jednání a mravním zásadám.
     4) Řídit se zásadou, že směna mého zboží, moje služba, můj zisk jsou oprávněny jen tehdy, když všichni zúčastnění získávají.
     5) Usilovat o pozdvižení úrovně svého povolání a vyřizovat své obchodní záležitosti tak aby moji druzi v povolání považovali za vhodné řídit se mým příkladem.
     6) Obchodovat tak, abych zákazníkovi posloužil stejně, nebo lépe než můj konkurent.   
     7) Chápat, že mým obchodním ziskem jsou mí obchodní přátelé a že výhody, získané tím přátelstvím, jsou vpravdě mravné a bezúhonné.
     8) Být si vědom, že praví přátelé nevyžadují navzájem na sobě oběti a že zneužití přátelské důvěry porušuje rotariánské zásady.
     9) Nepokládat za dovolený a mravný ten úspěch, kterého lze dosáhnout jen nesprávnými výhodami, tj. výhodami, které lze získat využitím sociálních řádů takovými způsoby, které jiným jsou nepřístupny.
    10) Rotariánský duch neznamená soutěž, ale spolupráci.Rotary International se snaží, aby rotariánský ideál se rozšířil na celé lidstvo. Proto se v Rotary klubech nesmí zahnízdit malicherný provincializmus.
     11) Uznávat obecnou platnost pravidla:“Čiň lidem jen to, co chceš, aby lidé činili tobě“ a proto také uznávat názor, že družnost lidské společnosti bude nejlepší tehdy, když bude všem lidem zaručeno stejné právo na využití všech pomůcek, které lidem skýtá matka země.
 
     Na těchto zásadách a na programu z toho vyplývajícím byl ustaven roku 1927 Československý distrikt č. 66.   Utvořily jej toho roku tyto kluby: RC Praha (tento klub vznikl jako první v Československu již roku 1925), RC Karlovy Vary, RC Hradec Králové, RC Pardubice, RC Plzeň, RC Brno a RC Bratislava. Tehdy představovala celá členská základna  206 osob.

 

Perioda I. (1929 – 1939)
Předválečná historie Rotary klubu Moravská Ostrava


     Předválečná historie Rotary klubu v Moravské Ostravě počala roku 1929, kdy byl klub inaugurován jako RI - Club č. 3141. Stal se zhruba dvacátým členem distriktu Československého a byl prvním na severní Moravě.
     Z období inaugurace klubu jsou dochovány v archivu kopie dokumentů, stvrzující datum 18.4.1929 (viz příl. č. 2, 3). Také existuje kopie dokladu o členství pro Ing. Václava Chvala za obor těžké chemie se stejným datem. Téhož roku mu bylo přiznáno členství k 31.12.1929 (charter?) – viz příl. č. 4.  Patronátním klubem byl RC Brno.
     Prvním guvernérem distriktu č.66 byl Josef Schulz z RC Praha, majitel továrny na zemědělské stroje v Pečkách. Pro rok 1928/29, kdy byl ostravský klub založen, byl guvernérem Bedřich Vraný z RC Mladá Boleslav, majitel drogérie. Ten je také podepsán na zprávě distriktního guvernéra o inauguraci RC Moravská Ostrava. Pro následující rok 1929/1930 byl zvolen guvernérem spisovatel Dr. Václav Tille z RC Praha, jenž byl univerzitním profesorem.

 

     K termínu inaugurace RC Moravská Ostrava bylo členy klubu následujících 27 osob:
Jaroslav Buchar, policejní ředitel, Miroslav Hanák, manažer Městského divadla, Ing. Vojtěch Houdek, ředitel Moravsko-slezské elektrárny a.s., Ing. Václav Chval, ředitel továrny na dusíkaté látky a.s., Ing. Ladislav Jerie, generální ředitel Severní dráhy, Václav Kunc, velkoobchodník hudebninami, Antonín Mikeska, Velkoobchod módním a galanterním zbožím, Miloš Nový, ředitel Národního divadla moravskoslezského, Dr. František Pachner, Dr. Ferdinand Pelc, notář, Václav Peška, ředitel České průmyslové banky, Jan Rubý, Building construction, Richard Svaček, ředitel Rütgers Manufacturing, Dr. Bohumír Šavrda, advokát, Josef Vítek, ředitel Paos Building Materiále Distribution, Dr. Karel Zajíček, ředitel Larisch-Mönnich závodů, Ladislav Knotek, ředitel divadla, Ing. Emil Modr, ředitel Báňské a hutní společnosti, Adolf Frankl, provozní hotelu Imperiál, Dr. Rudolf Matouš, advokát trestního práva, František Dočkal, ředitel Městské spořitelny, František Branžovský, ředitel pojišťovny Slavie, Dr. František Studnař, magistrátní úředník, Dr. Vojtěch Martinek, spisovatel, Jaromír Špaček, majitel dřevařské firmy, Ing. František Franz, ředitel Vítkovických železáren, Jan Horák, majitel čokoládovny.


     Jak je zřejmé z výčtu jmen, skládal se klub od svého počátku z řady velmi významných osobností ze všech sfér veřejného a hospodářského života Ostravska.  
     Prvními funkcionáři byli: prezident Dr. Ferdinand Pelc
                          viceprezident...... Dr. Rudolf Matouš
                          sekretář.............. Václav Peška
                          pokladník............ Richard Svaček
                          ceremoniář.......... Miloš Nový

Místem prvních schůzek byl hotel Imperiál (viz obr. č. 1).

     

                                                                Obr. č. 1: Hotel Imperial

      V čele RC Moravská Ostrava stanul tedy jako první prezident (pro rok 1929-30) JUDr. Ferdinand Pelc. Byl to muž, který se významně podílel při vzniku Československa na politickém formování nového státu - viz mj. jeho knižní publikace „O Těšínsko“, (lit. č. 11), vydaná roku 1928. F. Peroutka ve svém čtyřsvazkovém knižním díle „Budování státu“ (lit. č. 1) často se na výše uvedenou publikaci odvolává. To co je pro poválečné generace zcela samozřejmé, tj. stávající státní hranice s Polskem v oblasti Těšínska, Opavska a Krnovska, bylo v prvních letech samostatného Československa téměř neřešitelným problémem a k nalezení „modu vivendi“ nemalou měrou přispěli i první dva prezidenti našeho klubu.

 

 

                                              Obr. č. 2:  Ferdinand pelc v kruhu svých kolegů

 

     Ferdinand Pelc (1876 – 1932) absolvoval gymnázium  ve Valašském Meziříčí, kde se také stal členem Sokola. Od roku 1895 studoval právo na pražské univerzitě a praxi nastoupil v Moravské Ostravě jako notář. Když se na podzim přestěhoval do Polské Ostravy, byl brzy na to zvolen předsedou MOL (Matice osvěty lidové) pro knížectví Těšínské. Tak začal aktivně účinkovat v následujícím zápase o státní příslušnost Těšínska. V této funkci byl mluvčím v připravované Národní radě za polskou národnost. 29.10.1918, den po státním převratu, byl ustaven Okresní národní výbor, jehož se stal jednatelem. Téhož dne byl ustaven i Zemský národní výbor pro Slezsko, kde se stal prvním místopředsedou. Od toho dne převzal zmíněný Zemský národní výbor vládu nad Slezskem pro čs. stát.
     Ferdinad Pelc se také následně stal předsedou Komise pro plebiscit na Těšínsku (viz lit. č. 1, 2, 11, resp. obr. č. 2). Aktivním spolupracovníkem mu byl mj. Dr. Rudolf Matouš (pozdější rotarián a druhý předseda po Pelcovi), jenž tehdy fungoval zejména při mezinárodních jednáních o otázkách Těšínska jako delegát (viz obr. č. 3).




                                                  Obr. č. 3: Komise pro plebiscit na Těšínsku

     Od svého založení byl RC Moravská Ostrava velmi aktivní. Scházel se každé pondělí od 20.30 hod. v hotelu Imperiál. Jak se dovídáme z lit. č. 13, zúčastnili se členové: Rubý, Peška s chotí, Dr. Zajíček s chotí, Chval s chotí a Branžovský v květnu roku 1929 distriktní konference v Praze. Koncem května přijel do Ostravy guvernér B. Vraný. Na této schůzce přednášel Dr. Matouš o zájezdu na výstavu v Poznani. Výše uvedení členové se ještě koncem května zúčastnili zájezdu k inauguraci klubu v Turčanském Svatém Martině.
 
     V srpnu roku 1929 skončilo členství pro některé členy (A. Mikeska pro nemoc, Dr. F. Studnař pro zaneprázdnění, Dr. V. Martínek pro odlehlost bydliště) a B. Šída oznámil, že vstoupí do klubu na podzim. Z pramenných zdrojů je zřejmé, že v prvotních fázích své existence se klub potýkal s problémem dostatečné a pravidelné účasti na schůzkách, zejména v letních měsících (25 – 50 %).  

     Druhým prezidentem pro období 1930/31 se stal již výše zmíněný JUDr. Rudolf Matouš, veřejný činitel a organizátor českého pěvectva.  Rudolf Matouš, rodák z Nového Bydžova, po právnických studiích v Praze a  první koncipientské praxi tamtéž, přesídlil roku 1894 do Ostravy. Zde se kromě své právnické praxe věnoval sborovému zpěvu.

     Rudolf Matouš (1868 – 1939) se vyznačoval noblesou společenského vystupování, což mu spolu se znalostí jazyků usnadnilo jeho právnickou, politickou a spolkovou činnost. Byl např. konzulárním zástupcem Francie (obdržel řád „Officier d ´Academie“). Jako předseda moravskoslezského pěveckého spolku „Lumír“ se významným způsobem zasloužil o rozkvět české hudební kultury v Ostravě (viz lit. č. 3, sv. 8).

     Dalšími prezidenty, resp. předsedy (tehdy se občas používal i termín předseda) byli JUDr. Karel Zajíček (1931/32) a Richard  Svaček (1932/33). Karel Zajíček se posléze stal „černou ovcí“ klubu a jeho kauza se stala i předlohou pro literární zpracování. Narodil se roku 1882 ve Vídni. Domovsky příslušel do Pardubic, odkud pocházela jeho rodina. Delší čas pracoval u arcivévody Bedřicha Habsburského (Friedrich Maria Albrecht von Habsburg – Lotringen, 1856 – 1936, literárně známý jako „markýz Gero“), kde byl správcem jeho uherských panství. Od roku 1925 nastoupil v Karviné a Ostravě jako generální ředitel všech panství hraběte Jana Larische – Mönnicha.
Zajíček měl vynikající nadání na cizí jazyky (hovořil anglicky, francouzsky, italsky, španělsky, maďarsky, arabsky, čínsky, hindsky a pochopitelně i německy a česky). Byl to typický bonviván a rád se účastnil společenského života. Po svém vstupu do RC Moravská Ostrava se brzy stal jeho předsedou a byl i navržen na guvernéra.
Roku 1932 byl ale na něj vydán zatykač pro zpronevěru 7 milionů korun. Stačil utéci do Latinské Ameriky. V Panamě byl však zadržen a posléze americkými úřady vydán zpět. Po dlouhém přípravném řízení byl nakonec v únoru roku 1934 odsouzen k odnětí svobody na 4,5 roku. Po propuštění v roce 1935 odejel do USA, kde získal státní občanství, změnil si jméno na Charlie M. Haire a oženil se s generální ředitelkou Kalifornské průmyslové banky.



                                  Obr. č. 4:  Ing. Ladislav Jerie
     
     Pro rok 1933/34 byl zvolen předsedou klubu generální ředitel Severní dráhy Ferdinandovy Ing. Ladislav Jerie – viz foto Obr. č. 4 (generálním ředitelem se stal roku 1933, jakožto nástupce dlouholetého ředitele Dr. Ing. Františka Pospíšila). Na první červencové schůzi, kdy převzal svou funkci z rukou past-předsedy R. Svačka, bylo usneseno aby se v letních měsících konaly meetingy také ve volné přírodě. První taková schůze odbývala se 17.7.1939 v zahradě R. Svačka. Další týden se sešli členové v Beskydech na Ostravici v zahradě letního sídla Dr. Šavrdy a poslední červencová schůze se konala v letohrádku rot. Čižinského v Bílově u Bílovce. Všechny tyto schůzky se vydařily  znamenitě.
     Dne 17.11.1933 došlo k slavnostní inauguraci již 34. klubu – RC Olomouc, jehož mateřským klubem byl RC Moravská Ostrava. Inauguraci provedl guvernér 66. distriktu  Dr. Neuwirt za přítomnosti evropského sekretáře RI Dr. Alexe O. Pottera z Curychu, 13 zástupců mateřského klubu, všech klubů moravských a některých klubů českých. Nový klub scházel se pravidelně od dubna 1933. Vedoucími činovníky nového klubu se stali: předsedou Ing. Viktor Polívka, prezident Státních drah Olomouc, a jednatelem Ing. Bohuslav Glos, profesor obchodní akademie. Tak se olomoucký klub stal po  RC Český Těšín (zal. R.1932) druhým klubem, založeným díky extenční aktivitě ostraváků. Slavnostní charter RC Olomouc pak proběhl v následujícím roce, a to dne 17.3.1934, opět za účasti guvernéra a četných oficiálních hostů a zástupců klubů z Čech, Moravy a Slovenska.

 

     Koncem roku 1933 se rozrostl počet členů klubu o: Ing. Dr. Barvíka, přednostu Báňského revírního úřadu, Ing. Kožnara, ředitele ČKD, knihkupce Perouta a Dr. Stránského, profesora Státní průmyslové školy. Ke konci roku 1933 tak čítal klub 28 členů. Tou dobou RC Moravská Ostrava aktivně připravoval založení dalšího klubu a to v Opavě, což se podařilo následujícího roku, ještě za předsednictví  Jerieho.
Od počátku roku 1934 se pod vedením jeho a sekretáře Burgeta velmi zdárně vyvíjely mezinárodní styky s Polskem. Vedoucí činitelé konzulátu se zúčastnili skoro všech schůzí.
Z aktivit klubu je vhodné se zmínit o zájezdu do Turčanského Sv. Martina (viz lit. č.13). Konal se 12.5.1934 za účasti 12 členů klubu a dvou dam. Přijetí tamními rotariány a celý pobyt byl neobyčejně příjemný.
     Na jaře se také konala distriktní konference v Poděbradech. Té se zúčastnilo 9 členů klubu a 2 dámy. Na distriktní konferenci v Zagrebu byl náš klub zastoupen svým předsedou Ing. Jeriem. Ten se zúčastnil i následného zasedání distriktní rady v Budapešti.
   
     Dne 28.4.1934 byl inaugurován již třetí klub založený díky extenční práci RC Moravská Ostrava, a to RC Opava. Rotariáni ostravští jsou od té doby s opavskými ve stálém a čilém styku.
     Na výroční schůzi klubu dne 23.4.1934 byl pro příští období zvolen předsedou Dr. Jindřich Urbánek, místopředsedou Dr. Jaroslav Havlíček, jednatelem opět Karel Burget a pokladníkem opět V. Peška.

 

Ladislav Jerie (1879 – 1969) si nechal vyprojektovat a r. 1930 postavit na Ostravici v Beskydách reprezentativní rekreační vilu. Pozemek je situován na jižním svahu Lysé hory. Projektantem byl tehdy ještě začínající mladý ostravský architekt Karel Kotas (1894 – 1973). Jde o jednopatrový objekt z režného zdiva s nepravidelným půdorysem a terasami na jižní straně. Roku 1934 byla vila rozšířena, aby lépe vyhovovala bohatému společenskému životu. Ve své době to byla jedna z nejhonosnějších vil v údolí Ostravice (viz soudobé foto na obr. č. 6).



                Obr. č. 5:   255. schůze Rotary clubu Moravská Ostrava na Jeriově vile dne 23. 7. 1934  




                 Obr. č. 6:  Jeriova vila v červnu 2009 


Jindřich Urbánek (1884 – 1964) byl jako vědecký pracovník zakladatelem českého pracovního lékařství a také organizátor veřejného a politického života. Narodil se v Opavě a po studiu medicíny u prof. Thomayera, které ukončil r. 1911, odejel na Korčulu a postupně praktikoval na interních klinikách ve Vídni, Berlíně, Mnichově a Paříži. Roku 1914 narukoval na frontu a po svém zranění spolupracoval s českým národním hnutím na Opavsku. Po vzniku ČSR se stal poslancem Národního shromáždění, ale brzy se mandátu vzdal. V letech 1921 -1926 byl primářem interního oddělení opavské nemocnice a od roku 1926 také jejím ředitelem.
Roku 1930 přesídlil Urbánek do Ostravy, kde byl jmenován ředitelem závodní nemocnice Vítkovických železáren. Velmi aktivně působil v sociální oblasti na bázi celorepublikových orgánů. Mj. se zasloužil o vytvoření Státní lékařské inspekce práce. Vstoupil do RC Ostrava a pro rok 1934/35 vykonával funkci prezidenta klubu.
     V tomto rotariánském roce se významně zlepšila docházka na schůzky (viz lit.č.13); účast činila 77%. Lze to patrně přičíst i na vrub zvýšené aktivity v rámci příprav distriktní konference.
     Co se týče dalších osudů předsedy Urbánka víme zatím jen, že již prvního dne okupace 15.3.1939 byl zatčen gestapem a po propuštění zbaven místa. Věnoval se ale dále své lékařské praxi a účastnil se i odbojového hnutí na Opavsku a Ostravsku. Po válce působil v Praze, kde byl docentem vnitřního lékařství na I. chirurgické klinice Univerzity Karlovy. Do důchodu odešel roku 1959, ale i nadále zůstával velmi aktivně činný. Bibliografie jeho odborných prací je velmi rozsáhlá (viz lit. č. 3, sv. 13).
    
     Od svého založení si RC Moravská Ostrava počínal velmi aktivně a úspěšně, což se odrazilo v tom, že po pěti letech byl pověřen uspořádáním VIII. distriktní konference (tj. celostátního sjezdu).  V pondělí dne 8.10.1934 navštívil ostravský klub guvernér Zaba, aby s příslušnými činiteli v klubu projednal veškeré otázky související s organizací konference.
     A tak se ve dnech 10. až 12. května roku 1935, ještě za předsednictví MUDr. Jindřicha Urbánka, tato celostátní konference distriktu č.66 v Moravské Ostravě konala. Předsedou pracovního výboru byl MUDr. Bohumír Šavrda, jenž se posléze ujal na další rok  předsednické funkce v RC Moravská Ostrava.
     Kromě Šavrdy a Urbánka  vystoupil na sjezdu z RC Ostrava sjezdový jednatel rot. Burget.
Jednání se konalo v hotelu Imperiál, jenž byl v té době sídlem klubu. Hosté byli ubytováni v hotelích Imperiál a Palace a na stravu chodili kromě do restaurací zmíněných hotelů také do Národního domu a do Nové radnice. Součástí programu sjezdu byla i prohlídka Nové radnice spojená s výstupem na radniční věž.
     U příležitosti konference uspořádali členové RC Moravská Ostrava výstavu uměleckých děl ze svých soukromých sbírek. Výstava se konala v Domě umění od 10. května do 18. května 1935 a byla zaměřena zejména na moderní  české malíře, což dokumentovalo 117 vystavených obrazů.
     Současně byl také ke sjezdu klubem vydán sborník „Moravská Ostrava“ (lit. č. 12), jenž obsahuje kromě úvodu od guvernéra 66. distriktu  Josefa S. Zaby 14 odborných studií, z nichž polovina byla od autorů z řad členů klubu. Václav Viktora pojednal o chemickém průmyslu, Vojtěch Houdek o elektrizaci, Jindřich Urbánek o ostravských nemocnicích, Viktor Fiala se zabýval pouliční dopravou a všeobecnými dopravními otázkami, Richard Svaček výstavbou silnic na Ostravsku a František Kahoun problematikou zemědělství.
Dne 18.6.1935 konala se již 255 schůze od založení klubu.

     O prezidentovi JUDr. Bohumiru Šavrdovi není zatím k dispozici více biografických informací nežli to, že hned v počátcích německé okupace byl zatčen a uvězněn, což potkalo i další rotariány z klubu: Vojtěcha Houdka a Ladislava Jerieho. Šavrda se však již z vězení nevrátil.


                        Obr. č. 7: JUDr. Bohumír Šavrda

     Pozoruhodné, i když patrně jen náhodou je, že právě tito tři měli jako jediní z ostravských rotariánů svá letní sídla na Ostravici. JUDr. Bohumír Šavrda zakoupil nejprve na Ostravici přízemní chatu č.978 z roku 1925 od svého kolegy Ing. V. Chvala a tu nechal roku 1930 přestavět podle projektu architekta Karla Kotase, jenž respektoval původní roubený charakter objektu. Také Ing. Vojtěch Houdek (1890 – 1974) si nechal postavit na Ostravici dřevěnou víkendovou chatu č.773 a to dle návrhu svého známého, architekta Dušana Jurkoviče.  Konečnou podobu dostala roubená vila regionalistického pojetí od architektů Fr. Koláře a dalšího z rotariánů Jana Rubého. Se jménem V.Houdka je spojen vznik Moravskoslezské elektrárny, v jejímž čele pak stál až do okupace roku 1939. Byl také předsedou Klubu československých turistů a aktivní člen Pohorské jednoty Radhošť.

     V roce 1936/37 byl zvolen prezidentem klubu Doc. MUDr. Antonín Váňa (1888 – 1954). Narodil se ve Skaličce u Přerova tamtéž i zemřel. Medicínu studoval na Lékařské fakultě ve Vídni, světovou válku prožil na srbské a italské frontě jako plukovní lékař. Po válce působil na klinice v Brně. V letech 1927 – 1934 byl primářem a ředitelem nemocnice v Třebíči. Roku 1934 se přestěhoval do Moravské Ostravy a stal se primářem chirurgického oddělení a posléze ředitelem městské nemocnice, která se tou dobou stala největší městskou nemocnicí na Moravě (viz lit. 3, sv. 19). 
    

     Po válce působil krátce opět v Třebíči a v letech 1946 – 1949 přešel jako primář chirurgického oddělení zemské nemocnice v Opavě. Byl vynikající diagnostik i operatér a své vědecké poznatky publikoval v řadě odborných časopisů. Díky znalostem několika cizích jazyků byl činný i na mezinárodním poli. Měl silné sociální cítění, jež ho vedlo k účasti v mnoha charitativních institucích a v době nacistické okupace k občanské pomoci lidem před zavlečením do říše, nebo i před zatčením. Nesporně patří do řady českých lékařů - lidumilů a jako takový se projevoval i v řadách rotariánů.
 
    
                                        Obr. č. 8:  Ing. Vojtěch Houdek

     Prezidentem v roce 1937/38 byl Ing. Vojtěch Houdek, ředitel Východomoravských elektráren. Zatím o něm není více biografických informací, nežli bylo uvedeno v předchozím textu.

     Pro tento rok se dochoval v archivu klubu seznam tehdy 34 členů. Je to zatím poslední seznam z předválečné doby a proto je vhodné jejich jména uvést:
Ing. JUDr. Jindřich Barvík, vrchní báňský rada a přednosta revírního báňského úřadu; František Branžovský, ředitel pojišťovny Slavie; Karel Burget, prokurista fy.Brey-Photogen; František Dočkal, vrchní ředitel Moravskoostravské spořitelny a komerční rada; Ing. Viktor Fiala, náměstek ředitele místních drah; Dr. Hans Fröhlich, ředitel Štrambersko-vítkovických cementáren; Dr. Ing. Jar. Havlíček, ředitel Vítkovických kamenouhelných dolů; Dr. Václav Herain, ředitel Vítkovického horního a hutního těžířstva; Ing. Vojtěch Houdek, vrchní ředitel Moravskoslezských elektráren; Ing. Ladislav Jerie, generální ředitel Severní dráhy Ferdinandovy; František Kahoun, statkář; Ing. Karel Kollek, ředitel továrny na sodu; Dr. Josef Kopecký, autorizovaný stavební inženýr; Ing. Hynek Kožnar, ředitel Českomoravské Kolen-Daněk; JUDr. Eduard Liška, notář; Ing. Ferdinand Lucek, tech. řed. Vítkovického horního a hutního těžířstva; Dr. Rudolf Matouš, advokát; Dr. Ing. Ladislav Moc, technický ředitel Vítkovických železáren; Dr. Ing. Otakar Pavlousek, nám. přednosty stav. odd. Báňské a hutní společnosti; Adolf Perout, knihkupectví a papírnictví; Václav Peška, ředitel České průmyslové banky; František Pilný, ředitel Jäkelových závodů ve Fryštátu; Ing. Vladimír Pískovský, Ústřední topení a větrání; Jan Rubý, architekt a stavitel; O. F. Steiner, ředitel Vítkovického horního a hutního těžířstva; Prof. RNDr. O. Stránský, profesor státní průmyslové školy; Richard Svaček, ředitel fy. Jul. Rütgers; Dr. Bohumír Šavrda, advokát; Doc. Dr. Ing. Vlad. Škola, ředitel Spolku pro chemickou výrobu;  Doc. MUDr. Jindřich Urbánek, ředitel vítkovické nemocnice; Doc. MUDr. Antonín Váňa, primář Městské nemocnice; Ing. Jan Venclík, nám. šéfa mostárny Báňské a hutní společnosti; Ing. Václav Viktora, ředitel továren na dusíkaté látky; Ing. A. Vizenetz, šéf rourovny fy. Hahn.

     Pozn.: Na zadní straně seznamu je uvedeno: “Podle stanov seznam je určen toliko pro členy. Nesmí se ani předávati, ani půjčovati nečlenům. Je naprosto nepřípustno použíti adres k účelům obchodním“. Odtud asi pramení mezi veřejností dodnes vnímaný pocit, že rotariánské hnutí je uzavřené a tajuplné.   



                 Obr. č. 9: Houdkova vila na konci 30-tých let


                 Obr. č. 10: Současná podoba Houdkovi vily


     Roku 1938 měl klub nadále 34 členů a scházel se tou dobou v hotelu Palace (viz obr. č. 11).

     Významným ostravským rotariánem byl Ing. Otakar Pavlousek (1890 – 1950). Narodil se v Nové Pace. Po vystudování ČVUT, obor stavební inženýrství, byl mimořádným posluchačem hudební vědy na UK v Praze. Vojenskou službu během první světové války absolvoval na italské frontě. Po válce vstoupil do čs. Státních drah a brzy pak na Ministerstvo železnic. Roku 1927 přišel do Ostravy jako náměstek přednosty stavebního oddělení Báňské a hutní společnosti.


                  Obr. č. 11:  Hotel PALACE

Kromě svého technického nadání byl ale také výborným malířem a pianistou, což podněcovalo jeho zájem o zvelebení kulturního života ve městě. Roku 1934 založil Spolek pro komorní hudbu. Díky aktivitám O. Pavlouska a jeho manželky na tomto poli koncertovala před válkou v Ostravě velká řada světově proslulých hudebníků (viz lit. č. 3, sv. 4).
     Po válce Pavlousek opět vstoupil do řad členů ostravského RC, ale těžká nemoc mu již  znemožnila další aktivitu.
 
     Posledním předválečným prezidentem klubu byl Dr. Ing. Ladislav Moc, jenž v té době zastával post jednoho z ředitelů Vítkovického horního a hutního těžařstva.
     Ladislav Moc (nar. 1888 v Náchodě) vystudoval  Vysokou školu technickou v Curychu roku 1911. Již roku 1913 mu byl na české technice udělen titul doktora technických věd. Za první světové války narukoval jako důstojník k výrobě letadlových motorů. Po válce se mj. účastnil vybudování Adamovských strojíren, kde pak působil devět let jako ředitel. Od r.1928 přijal křeslo ředitele Vagónky Studénka, ale vzápětí přešel do funkce ředitele ve Vítkovickém horním a hutním těžířstvu. Hned po okupaci byl propuštěn pro státněpolitickou nespolehlivost. Po válce po nějakou dobu zastával místo oblastního pozorovatele Hospodářské rady při úřadu Předsednictva vlády ČSR. Své aktivity mezi technickou inteligencí promítl do své funkce místopředsedy Spolku českých inženýrů v Brně (viz lit. č. 3, sv. 22).

     K rozpuštění klubu došlo hned po obsazení státu německými okupanty, tj. r. 1939.  Dne 22. 8. 1939 přichází pokyn tehdejšího protektorátního ministerstva vnitra k rozpuštění Rotary klubů do 26. srpna 1939. Tak se také stalo. Za dobu okupace bylo posléze kolem dvou set rotariánů z celé republiky uvězněno a z toho asi polovina ve vězeních a koncentračních táborech zahynula. Z tohoto období bohužel zatím nemáme více konkrétních dokladů, týkajících se osudů členů ostravského klubu.



Perioda II. (1945 – 1948)
Krátka poválečná perioda



     Po válce klub obnovil svou činnost roku 1946. Žádost podali na Velitelství Národní bezpečnosti, resp. na Zemský národní výbor za přípravný výbor: Ing. Josef Kopecký a František Branžovský (dirigent banky Slavia). V žádosti se mj. uvádí, že: „prozatím vede spolek všech zbývajících 8 členů původního klubu s předsedou Ing. Ladislavem Jerie, generálním ředitelem Severní dráhy Ferdinandovy v Moravské Ostravě. K žádosti byly pochopitelně přiloženy i stanovy klubu.

     Na základě přípisu Ředitelství národní bezpečnosti v Ostravě k expozituře Moravskoslezského národního výboru že spolek Rotary Club se ustavil dne 22.8.1946 pak vyšel výměr Moravskoslezského národního výboru, souhlasící s ustavením Rotary Clubu v Moravské Ostravě. Tato listina byla vydána dne 20. 9. 1946 a osobně ji převzal Dr. Vladimír Pelc (syn prvního předsedy F. Pelce) dne 8.10.1946. Jako zakládající členové jsou uvedeni pouze: Ing. Vojtěch Houdek (nar.3.2.1890 ve Vídni),  František Branžovský (nar.13.8.1889 ve Švábenicích) a Ing. Josef Kopecký (nar.23.9.1886 v Chocni).


                Obr. č. 12:  Ing. Josef KOPECKÝ
             
                Obr. č. 13:  Předseda Ing. Dr. Jaroslav KLÍR  a jednatel František BRAŽANOVSKÝ

     Ing. Josef Kopecký (viz foto na obr. č. 12), jenž se po válce ujal administrativy s obnovením klubu (je podepsán spolu s Fr. Branžovským na žádosti o schválení klubu ze dne 2.4.1946), byl minimálně od r.1942 předsedou moravského sekce SIA, tj. významného spolku českých inženýrů, který měl na Ostravsku kolem 350 členů.
     Po následující dva roky je dopřáno klubu existovat. Prvním prezidentem pro rok 1946/47 je zvolen (již jednou před válkou úřadující) Ing. Ladislav Jerie.

    
     V roce 1947/48 byl zvolen  Dr. Ing. Jaroslav Klír (foto na obr. č. 13), vrchní ředitel Vítkovických železáren. Tak jako před válkou se klub scházel opět v hotelu Palace. Jednatelem byl František Branžovský (viz foto na obr. č. 13).
    
     Z té doby existuje seznam členské základny a tak víme, že členy klubu byli:
JUdr. Vladimír Martovský, prokurátor, František Branžovský, dirigent pojišťovny Slavia, Dr. Ing. Jan Čermák, technický rada pro vodní stavby, Miloš Dvořáček, ředitel Ostravské strojírny, JUDr. Miroslav Dvořák, obchodně-právní referent, Ing. Viktor Fiala, ředitel elektrických drah, Jan Hlaváček, prokurista farmaceutických závodů, Ing. Vojtěch Houdek, vrchní ředitel Východomoravských elektráren, Josef Jandl, přednosta propagačního odd. Vítkovických železáren, Ing. Ladislav Jerie, generální ředitel Severní dráhy Ferdinandovy, Ing. Vladimír Káš, ředitel Rafinerie minerálních olejů, Dr. Ing. Jaroslav Klír, vrchní ředitel Vítkovických železáren, Jindřich Kolář, stavitel, Ing. Josef Kopecký, autorizovaný civilní stavební inženýr (a v letech 1940-1945 předseda ostravského spolku čsl. Inženýrů SIA), JUDr. Eduard Liška, notář, Jan Malina, ředitel Živnobanky, doc.Dr. Ing. Otakar Pavlousek, vrchní inspektor Báňské a hutní společnosti, JUDr. Vladimír Pelc, advokát, Adolf Perout, knihkupec, Ing. Vladimír Pískovský, ředitel továrna na ústřední topení, Ing. Ferdinand Posker, horní ředitel, JUDr. Josef Rapant, advokát, Jan Ručka, majitel továrny na mýdlo, Richard Svaček, emeritní ředitel Dehtárny, doc. MUDr. Čestmír Vohnout, primář Městské nemocnice. 
    
     Celkem měl klub 23 členů a z toho jen deset jmen zůstalo z předválečné doby.  Celý obnovený 66. distrikt měl roku 1948  38 klubů s 970 členy.
   
     Komunistická moc po „vítězném únoru“ nejen že vydává zákaz další činnosti pro Rotary International, ale  uchyluje se i k perzekucím jednotlivých osob. Vzhledem k nepřátelství, jež komunisté k Rotary pociťovali, byla tato organizace jednou z prvních, které pocítily jejich perzekuci. Dne 6.2.1950 vymazává Okresní velitelství národní bezpečnosti Rotary klub se sídlem v Ostravě ze spolkového katastru (viz příl. č. 10).  Sedm členů ostravského klubu je odsouzeno v modelovém „rotary – procesu“ k trestům od čtyř do 15 let vězení (včetně propadnutí veškerého majetku). Jsou to: Fr. Branžovský, Miroslav Dvořák, Jan Hlaváček, Josef Jandl, Vladimír Káš, Vladimír Pelc, Josef Rapant. Celková výměra trestů pro ně je 70 let.
     Příkladem může být osud JUDr. Vladimíra Pelce, syna prvního prezidenta RC Ostrava. Ostravského advokáta, společensky exponovaného a oblíbeného člověka, přesvědčeného demokrata a vášnivého rotariána – tak znělo mínění těch, kdo jej znali – zatkli a roku 1955 vynáší soud tento rozsudek: „…. Ze členů bývalého Rotary Clubu Moravská Ostrava byla vytvořena ilegální skupina, která ……atd“ .  Spolu s jinými je souzen a odsouzen i Vladimír Pelc. Dostal 12 let vězení. Netýkala se jej ani všeobecná amnestie v roce 1960.


Obr. č. 14: Ing. Vladimír  KÁŠ (1911 ÷ 2005)

      Posledním ze žijících členů byl Ing. Vladimír Káš (zemřel roku 2005), jenž se podílel na znovuzrození klubu po roce 1989. Jeho údělem bylo strávit ve vězení 8 let.  Domů se vrátil po všeobecné amnestii roku 1960, tj. po pěti letech, ale i nadále byl objektem politické zvůle. Když byla obnovována činnost klubu po roce 1992, byl letitý pamětník Káš (viz obr. č. 14), bývalý ředitel rafinerie minerálních olejů, pro všechny mladší vzorem pravého rotariána, jenž po celý život si zachoval ba vytříbil své občanské vlastnosti a vždy byl příkladem toho, kdo dává přednost službě pro jiné před sebou samým.


     Tak v polovině padesátých let končí poslední stopy existence Rotary u nás. Oba poslední pováleční distriktní guvernéři : MUDr. František Král a Jaroslav Podhajský skončili v exilu.   


***



Literatura:     1) Peroutka Ferdinand: Budování státu I. - IV., Lidové noviny 1991
                    2) Dějiny Ostravy, Sfinga, 1993
                    3) Biografický slovník severní Moravy a Slezska, sv. 1 – 23, Ostravská  univerzita    
                    4) Vybíral J.,Goryczková N.,Strakoš M.,Šlapeta V.: Slavné vily    
                       Moravskoslezského kraje, Foibos Praha, 2008
                    5) Sborník: Technické práce na Ostravsku 1926 – 1936, SIA 1936
                    6) Rotary club Ostrava 1929 – 1999, Jubilejní tisk k sedmdesátiletí klubu
                    7) Černý J., Káš V.:Littera scripta manet, pohled do historie RC Ostrava, 2004
                    8) Kubátová Zuzana: Vladimír Káš, Mf dnes, 29.12.2003        
                    9) Dějiny Ostravy, Profil, 1967
                  10) Seznam členské základny distriktu 66 z r.1947/48
                  11) Pelc Ferdinand: O Těšínsko, MOL, Slezská Ostrava 1928
                  12) Sborník RC Moravská Ostrava, r.1935
                  13) Československý rotarián, časopis čs.RI, roč.1929-1935
                  14) Sborník: Technické práce na Ostravsku 1936-1946, SIA 1947


Interní publikace RC Ostrava k 80. výročí založení klubu
Podklad pro redakci a tiskovou výroční publikaci
Sestavil a zpracoval: Jan Folprecht
Datum vyhotovení: říjen 2009
Prameny: archiv klubu a použitá literatura (viz)
Přílohy: Pro svůj rozsah nebyly v elektronické verzi zařazeny






Perioda III. (1992 - dosud)
Novodobá historie RC Ostrava




 
    Prvním podnětem k opětovnému obnovení činnosti po roce 1989 byla patrně návštěva ostravského lékaře, MUDr. Čestmíra Ramíka, v Holandsku roku 1992. Seznámil se tam s místními rotariány a tak po návratu navštívil  jednoho z mála bývalých ostravských rotariánů, Ing.Vladimíra Káše, aby podněty ke znovuustavení Rotary klubu v Ostravě nabyly konkrétnější podobu.
    První a tedy památnou schůzkou bylo setkání s Ing. Jiřím Hrčkem, Ing. Jaroslavem Zajícem a Ing. Janem Chalupou v bytě u Ramíků dne 7.3.1992. Zde se začal domlouvat postup přípravných  prací. Bylo jich pět jako v Poláčkově románu. Ale vlastně jich bylo šet. Tím šestým byla paní Jitka Ramíková, manželka Čestmíra Ramíka. Někteří z účastníků té památné schůzky dokonce připisují právě jí hlavní podíl na jejím dobrém výsledku. O účastnících následné schůzky dne 20.3.1992 vypovídá fotografie, z níž je zřejmé, že k uvedeným pěti přibyli ještě PhDr. Jaroslav Černý a ThDr. Josef Hromádka. Díky jejich zaujetí rychle přibývala další jména, a tak v květnu 1992 mohl být klub vlastně již potřetí inaugurován.

    Inaugurace proběhla dne 8.5.1993 na zámku v Šilheřovicích. S pomocí rakouského guvernéra distriktu 1920 a dalších zahraničních pomocníků z Holandska (Jan Berkelbach), ze Spojeného království (John C. Gillott) a podle pokynů brněnského tutora klubu Karla Cidlinského. Především však na základě zkušeností a rad člena poválečného ostravského klubu Vladimíra Káše  se tak zdařilo navázat na bohatou tradici rotariánství v Ostravě a formovat klub nově. Inaugurační akt provedl guvernér distriktu 1920 Helmut Reiner a pověřenec guvernéra a sekretář brněnského RC Karel Cidlinský. Nedlouho na to dne 13. 11. 1993 získává klub chartu  a nové číslo 29.811 ve společenství Rotary International. V tomto období byl klub začleněn do rakouského distriktu č.1920. Jako patronátní rakouský klub byl určen RC Vorarlberg. Svého úkolu se úspěšně zhostil, ale další vztahy s ním byly prakticky ukončeny. 

    Charter proběhl opět na zámku v Šilheřovicích (ubytování hostů bylo v hotelu Chemik v Ostravě - Mariánských Horách) za účasti guvernéra distriktu 1920 Kurta Wilda, bývalého guvernéra Helmuta Rainera s chotí, Viktora Strabergera s chotí, Johna C. Gillotta s chotí (býv. guv. RIBI distr. 127) a dalších prezidentů a zástupců RC z Rakouska, Norska, Německa, Slovenska a ČR. Z veřejných zástupců se zúčastnili mj.: primátor města Ostravy Ing.arch. Smejkal, rektor VŠB prof. Čermák, rektor Ostravské univerzity prof. Hubáček a ředitel Fakultní nemocnice MUDr. Lux. Ještě krátce před založením klubu se kontaktovali členové RC Creston v Kanadě s Vladimírem Kášem a pozvali jej mezi sebe.Při neho návštěvě mu bylo za jeho celoživotní rotariánské postoje uděleno nejvyšší ocenění - diplom PHF. K výše uvedenému datu charteru bylo evidováno těchto 28 aktivních členů klubu: Vladimír Adámek, Bohuslav Bezecný, Petr Czekaj, Jaroslav Černý, Josef Hromádka, Jan Chalupa, Jan Káš, Vladimír Káš, Karel Paiger, Jaroslav Zajíc, Zdeněk Přikryl, Otakar Kosek, Jaroslav Šedlbauer, Miroslav Vrána, Jan Nevřala, Dalibor Fabián, Čestmír Ramík, Vlastimil Malík, Pavel Vítek, Václav Formánek, Jaroslav Bazala, Jan Ženatý, Antonín Láš, Otakar Divák, Richard Dvorský, Vladimír Bartoš, Pavel Weiss a Vladimír Fessl.
    Čestnými členy se stali: ThDr. Josef Hromádka, duchovní a emeritní místopředseda federální vlády ČSSR po roce 1989 a prof. MUDr. Čestmír Vohnout, jenž pracoval jako primář v ostravské nemocnici a  v klubu působil v jeho krátké poválečné periodě. 

    Prvním sídlem klubu se stal hotel Palace a zakrátko pak hotel Chemik (dnes Harmony) v Mariánských Horách.
V prvním desetiletí klubu pěstovaly se vztahy s RC Coventry, neboť byl z družebního města Ostravy. Roku 2001 byli jeho členové pozváni k účasti v Hradci n.M., kde klub pořádal mezi jiným setkání českých a polských výtvarníků.
Významnější kontakty navázal klub s RC Sheffield. Odtud pochází  John C. Gillott, jenž v Ostravě vícekrát pobýval a zasloužil se rovněž o založení klubu (stal se čestným členem).
    
    Prvním prezidentem nově ustaveného klubu byl pro rok 1993/94 zvolen Ing. Jiří Hrček (nar.1946) a své pověření naplnil energickou aktivitou. Z pozice ředitele Ústavu sociální péče pro postižené v Hrabyni přijal posléze funkci vedoucího Sociálního odboru Krajského úřadu Moravskoslezského kraje, což odpovídá jeho oboru profesní služby. Do důchodu odešel roku 2009. V klubu setrvává jako jeho činorodý člen, jehož zálibou byla mj. i výuka tance.
 
    Pro rok 1994/95 nastoupil do čela klubu MUDr. Karel Paiger, CSc. (nar.1946).  Karel Paiger je významný gastroenterolog. Nyní žije a ordinuje ve Frýdku – Místku jako privátní lékař. V činnosti klubu působí od samého počátku aktivně a významně se uplatňuje. Ve svém prezidentském období zajistil pro 12 studentů mediciny z Moravskoslezského kraje stáž v Rakousku.
28.11.1994 klub poprvé zavedl posléze vícekrát opakovaný program: koktejl „Za šest šest“, jenž poprvé spočíval v návštěvě komorní scény Aréna. Prezident také navrhl  program „Rekreační dialýza“.
Téhož roku také poprvé byl zřízen mezinárodní letní tábor pro české a slovenské handicapované děti „Stružielka 94“, jenž se stal úspěšnou každoroční akcí, pořádanou ve  spolupráci s Múzickou školou v Mariánských horách (řed. Soukupová) a s obdobnou školou ve slovenské Čadci. Autorem projektu byl Jaroslav Černý. Tento projekt byl od té doby realizován každoročně.
 
    Pro rok 1995/96 byl zvolen prezidentem MUDr. Čestmír Ramík, jenž stál u zrodu klubu. Je znám svou zálibou v aktivním provozování lidové hudby, do čehož zapojil celou svou rodinu. Velké zaneprázdnění kardiologa v Městské nemocnici v Ostravě, úmrtí manželky (iniciátorky Rotary v Ostravě) a nutnost péče o dvě děti, to vše jej přimělo roku 1999 k rezignaci – nicméně kontakty s Rotary si udržel.
Roku 1995 se někteří členové klubu účastnili tábora Handicamp v Norsku, připravoval se program „Dialýza a dovolená v ČR“ a věnovala se pozornost organizaci studijních pobytů studentů a mladých lékařů v Evropě a v Americe. Konal se druhý ročník letního tábora Rotary “Stružielka“ a také byl koncem roku zopakován koktejl „Za šest šest“ a to opět v divadle
Aréna.

    V roce 1996/97 vykonával funkci prezidenta Ing. Jaroslav Bazala, Ph.D. (nar.1957). Oborem jeho profesní služby je logistika a kvalita. Bydlí v Dolní Lutyni a v té době pracoval jako poradce PQL s.r.o (později jako jednatel). Tehdy zavedl vydávání interního klubového zpravodaje každý měsíc.
    V březnu 1997 uspořádal klub společně s českou pobočkou Time Manager  International  v hotelu Imperiál seminář „Osobní kvalita“. Podílel se na něm zejména zmíněný tehdejší prezident.
Klub podal z podnětu J. Černého úspěšný návrh na udělení ceny města Ostravy PhDr. Karlu Jiříkovi za přípravu a zpracování Dějin Ostravy, obsáhlé publikace o historii města. Ta se pak stala upomínkovým dárkem pro hosty klubu.
Syn nestora ostravských rotariánů, Ing. Vladimíra Káše, Ing. Jan Káš (nar.1940), vykonával funkci prezidenta klubu v roce 1997/98. Bydlí v Palkovicích, část Myslík. Také jeho sestra Hana Kášová je členkou Rotary (v RC Frýdek–Místek). Pracoval v té době jako projektový manažer a konsultant v otázkách organizace a řízení podniků. V současnosti je důchodcem.
Ve zmíněném  období 1997/98 vyjednal a realizoval spolu s J. Černým přesídlení klubu do hotelu Atom ve Vítkovicích. Zde se klub schází od té doby každé pondělí od 18. hod.  v Rudolfově salónku.
 
    Ing. Václav Formánek byl zvolen prezidentem pro období 1998/99. Patří k „otcům zakladatelům“, neboť do klubu vstoupil již roku 1993. Zemřel roku 2003. Stopa, jíž zanechal v ostatních členech klubu je trvalá, neboť to byl velice korektní, aktivní a důsledný člověk. Narodil se roku 1931 v obci Straník. Gymnasium absolvoval v Novém Jičíně. V Praze absolvoval Vysokou školu ekonomickou roku 1955. Po studiích nastoupil do zaměstnání na GŘ OKD. Zde započala jeho dráha technického prognostika koncernu. Jako velký odborník a přitom nestraník byl jmenován roku 1990 generálním ředitelem celého koncernu.   Ředitelem OKD byl v nelehké době, kdy probíhal proces útlumu těžby uhlí na Ostravsku. Zemřel roku 2003.
    Koncem roku 1998 se konal již šestý koktejl „Za šest šest“, tentokrát v hotelu Atom.

K ustavení distriktu č.2240 pro ČR a Slovensko došlo k 1.7.1999.  Slavnostní inaugurace se uskutečnila dne 26.7.1999 v Praze na Žofíně za přítomnosti prezidenta RI na rok 1999/2000  Carlo Ravizza,  166 delegátů z českých a slovenských klubů a 400 hostů z 18 zemí světa. Dobroslav Zeman, první guvernér nově ustaveného distriktu, se zúčastnil ve dnech 27.2.1999 až 6.3.1999 každoroční celosvětové schůzky guvernérů v Anaheimu (Los Angeles, Kalifornie).


    V roce 1999/2000 byl zvolen prezidentem MUDr. Vlastimil Malík. Sekretáře mu dělal Libor Friedl, jenž na jeho popud prováděl mezi členy klubu anketní průzkum o spokojenosti s aktivitami klubu. Na samém počátku roku 2000 ale Malík ukončil poměrně překvapivě své členství v klubu a funkci za něj pak vykonával prezident elect Ing.Vladimír Adámek. Vlastimil Malík je gynekolog a svůj odchod zdůvodnil osobním zaneprázdněním (a patrně byl také motivován neuspokojením  vlastních iniciativ).   
    Roku 1999 byl V. Adámek vyslán jako vedoucí GS Teamu do Skandinávie. Spolu s ním tam mj. odejel Petr Kolek, jenž byl zaměstnán u člena klubu Petra Bradny. Z. Michálek vyjednal s partnerským klubem v Sheffieldu matching grant v hodnotě 13 860,-USD na zakoupení 10 ks počítačů pro vybudování počítačové učebny pro mládež a nezaměstnané v Kopřivnici.
Toho roku proběhly také oslavy 70. výročí RC Ostrava.
   
    Období prvního přijímání členů, které trvalo zhruba do r.1995 až 1999, bylo pochopitelně poznamenáno určitou zbrklostí při výběru, což se projevilo větší mírou fluktuace. Analýza členské základny, zpětně provedená roku 2009 ukázala, že klubem prošlo za celé období jeho novodobé existence na 60 osob, při čemž rozsah jeho členské základny od r.1995 dodnes zůstává prakticky stejný, tj. cca 30 osob (viz přehledný analytický diagram) . Od roku 2000 se členská základna začala poměrně stabilizovat. Struktura společenství jednotlivých osobností vedla k utvoření konzervativního charakteru klubu (projevuje se mj. nedostatkem vůle přijímat do klubu ženy) a mimořádně otevřené a přátelské atmosféry, což se projevuje při  každém setkání.To kvitovalo s uznáním mnoho externích návštěvníků včetně každoročních návštěv guvernérů distriktu).


    Ing. Vladimír Adámek (nar.1953), který převzal funkci prezidenta za odstoupivšího Vl. Malíka v ní aktivně pokračoval po své volební období 2000/2001. Jeho profesí je obchodní činnost. Je majitelem obchodní firmy Odra Trading spol. s.r.o. V rámci distriktu vykonává od r. 2004 významnou distriktní funkci „District Rotary Foudation Chair“, (Nadace Rotary).
    V období předsednictví V.Adámka zasedal klub jednou v květnu roku 2000 ve Špačkově vile na Sadové ulici, kde se projednával program chystaného setkání v zámku Hradci n. M. Tam došlo k pozoruhodné epizodě. S prezidentem Adámkem se nedlouho předtím kontaktoval člověk, jenž se představil jako člen RC Madrid. Nabízel pomoc při vybudování internetových sítí pro školy. Při dalším kontaktu ale sdělil, že ztratil své kreditní karty a vyprosil si menší finanční výpomoc. Za tři dny ale potřeboval další peníze. To již bylo jednoznačně podezřelé. Byl proto pozván na schůzku do zmíněné Špačkovy vily. Mluvil pouze německy, z  členství v Madridu se vykrucoval, a tak nakonec své podezření oznámil prezident Adámek policii. Bylo to delikátní, ale našla se záminka, policie přišla a při perlustraci zjistila v osobě podezřelého cizince interpolem hledaného podvodníka. Nebyl to  jeho první prohřešek mezi rotariány.  Pro jistotu pak prezident informoval o tom všechny kluby distriktu.
    V červnu roku 2000 došlo k dodání operačního očního mikroskopu do Dětské nemocnice v Jerevanu v Arménii ve spolupráci s RC Most. Na celkových nákladech tohoto matching grantu, které činily přes l mil. Kč,  se významně podílel švýcarský Rotary klub Arlesheim. Kontaktní osobou a organizátorem přesunu byl Jan Ženatý.
Další aktivitou bylo pořízení čtecí lupy (z USA) a light boxu pro středisko ranné péče o mládež se zrakovým postižením.
    Významnou akcí bylo pořádání „Májového dne s Rotary“ na zámku Hradci nad Moravicí.
Dne 20.5.2000 zde proběhl koncert „Tmavomodrý svět“ k podpoře nevidomým, výstava výtvarných prací Levona Lavčana, člena klubu, prohlídka zámku a parku a společenský večer. Akce se zúčastnili zástupci našich i zahraničních klubů a čeští, slovenští a polští výtvarníci. Vzácným hostem byl čestný člen klubu PG RIBI John C. Gillott s chotí.
8.1.2001 byl uspořádán v hotelu Atom klubový společenský večer k oslavě devadesátých narozenin doyena klubuVladimíra Káše.
30.6.2001 proběhlo ve Frenštátě p.R. slavnostní předání rentgenového zařízení „X-Ray-Equipment“, pořízeného z prostředků RC Schwyz Mythen a RC Ostrava, za účasti města Frenštátu p.R. a Nemocnice v Novém Jičíně. Hlavním klubovým iniciátorem projektu byl K. Paiger (viz dále).
   
    Pro rok 2001/02 byl prezidentem klubu Ing. Petr Czekaj (nar.1947), dlouholetý generální ředitel Agentury pro regionální rozvoj. Bydlí v Kopřivnici a jeho profesní obor je trh práce, regionální rozvoj a inovace.
Jelikož náš klub byl garantem nově ustavovaného RC Kravaře, účastnil se slavnostního charteru, jenž proběhl na zámku v Kravařích dne 26.5.2002. Tak jako v předchozích i následných letech zajistil klub letní tábor „Stružielka“ pro zdravotně handicapované děti.
V tomto období získal Z. Michálek ocenění „Four Avenue of Service Citation“. Klub se rozhodl provést adopci na dálku a prostřednictvím Charity sv. Alexandra a poskytl potřebné prostředky pro jedno děvčátko a jednoho chlapce z Podkarpatské Rusi (Ukrajina).


    Ing. Libor Friedl, MBA. (nar.1964) je ze Zbyslavic a prezidentem klubu byl r.2002/2003. Jeho profesí je manažerské poradenství. V současnosti působí ve Zlíně na Univerzitě Tomáše Bati jako ředitel Centra aplikovaného ekonomického výzkumu. Čtyři až pět let vykonával distriktní funkci trenéra, kterou ukončil cca r.2006.
Po katastrofálních záplavách v srpnu 2003 se klub ihned zapojil do organizování pomoci. Zvolil vlastní cestu bez spoluúčasti či koordinace distriktu. Finanční sbírka mezi členy klubu přinesla 168 500,-Kč, z čehož velký díl byl poukázán na opravu tělocvičny ZŠ Hořín.
Prostřednictvím střediska humanitární pomoci Charita sv. Alexandra se klub rozhodl realizovat adopci na dálku děvčátka a chlapce z Podkarpatské Rusi. Koordinátorem se stal K. Paiger.
    
    V roce 2003/04 vykonával funkci prezidenta Doc. MUDr. Jaroslav Slaný, CSc. (nar.1957). Jeho oborem je pediatrie a v té době byl přednostou kliniky FnSP. Později zastával též funkci děkana ZSF Ostravské univerzity. Ve svém oboru má bohatou publikační činnost a je společensky velmi angažován. Desáté výročí klubu oslavili členové zasedáním na zámku v Šilheřovicích, kde byl přítomen i John C. Gillott s chotí.
Z podnětu Veroniky Ženaté, vyplývajícího z jejího pobytu v Brazílii (a předchozího pobytu brazilského studenta Gabriela Licone v RC Ostrava) v tomto období mj. realizoval klub Matching Grant „Dodávka mikrobusu VW“ pro dopravu postižených dětí v Santosu v Brazílii ve spolupráci s RC Santos.  Klub se podílel finančním příspěvkem ve výši 25%.
Z podnětu a za vedení Vladimíra Adámka byl uspořádán roku 2004 pod záštitou RC Ostrava a RC Frýdek-Místek mezinárodní letní horolezecký tábor mladých na Rabštejně.


    Ing. Zdeněk Michálek (nar.1953) byl prezidentem klubu r. 2004/05. Je z Kopřivnice a dříve pracoval jako ředitel závodu Tatra Příbor. Jeho profesí je manažerské vzdělávání. Nyní je ředitelem a vlastníkem HM Partners s.r.o. Po celé období svého členství si počíná v klubu velmi aktivně. Od roku 1999 zastává funkci předsedy distriktní komise RYLA (každoroční seminář pro rozvoj mladých a talentovaných osobností)  a také vedoucího sekce Skaut Rotary, kde je jeho náplní koordinace spolupráce skautů s Rotary.
Je držitelem ceny Paul Harris Fellow. Za své aktivity v koordinaci spolupráce hnutí Junák
s Rotary obdržel nejvyšší distriktní vyznamenání – cenu Tomáše Bati – a prezidentem Rotary International mu byla udělena cena Cliffa Dochtermanna.
Za jeho prezidentství se uskutečnily oslavy 75. výročí RC Ostrava na Žermanické přehradě. Akce se zúčastnilo více jak sto členů a hostů z celé republiky i ze zahraničí. Následovala oslava cesty Rotary zvonů na krajském úřadě a velká oslava sto let rotary v Hradci nad Moravicí (společně s RC Kravaře a RC Frýdek-Místek). Zde se podruhé konalo slavnostní zasedání všech klubů z Ostravska. Přítomni byli i hosté z Anglie, Holandska, Rakouska a Německa.
Dne 26.4.2005 klub uspořádal pod patronací Z. Michálka v hotelu Atom úspěšnou konferenci „Etika v podnikání“.
Zhruba v této době bylo usneseno založit fond Vladimíra Káše, který by v budoucnu sloužil pro podporu rozvoje osobnosti mladých.


    Roku 2005/06  se ujal prezidentské funkce Ing. Aleš Krajina (nar.1958). Oborem jeho profese je finančnictví. V té době byl vrchním ředitelem Union Banky a.s., v současnosti pracuje jako finanční poradce. Ve své funkci se zaměřil na zkvalitnění vnitřní činnosti klubu. To vyústilo mj. v přípravu a zpracování návrhu nových stanov klubu.
Prezident Krajina při své návštěvě Anglie obnovil kontakty s rotariány v RC Hallamu (Shefield).
16.11.2005 proběhla vernisáž putovní výstavy o historii RC Ostrava na VŠB - TU Ostrava.

Ing. Jan Ženatý (nar.1956) byl zvolen prezidentem na r.2006/7. Jeho oborem je výroba zdravotnické techniky, neboť je majitelem CSO Ostrava s.r.o. ve Staré Bělé. Od roku 2007 zastává distriktní funkci asistenta guvernéra pro severní Moravu a Slezsko.
Největší akcí v tom roce bylo pořádání distriktního PET semináře v Ostravě. Tak jako v předchozích i následných letech proběhl úspěšně další ročník letního tábora Stružielka, byl pořádán skautský tábor s protidrogovou tématikou (viz dále) a byla zorganizována série výstav našich panelů o historii RC Ostrava na různých místech města.
Z podnětu J. Černého byla zhotovena a dne 18.9.2006 slavnostně odhalena pamětní deska ve vestibulu Múzické školy v Mariánských Horách, připomínající aktivity našeho klubu ve prospěch postižených dětí.  Autorem provedení je ak. sochař Kitzberger.


    V roce 2007/08 vykonával funkci prezidenta klubu Ing. Dalibor Hustý (nar. 1968). Jako ředitel Noemi Trading spol.s.r.o. se zabývá importem a distribucí spotřebního zboží.
Roku 2007 byl natočen film o aktivitách rotariánů „Síla ideálu“. Z aktivit našeho klubu byla v tomto snímku věnována pozornost zásluhám o rozvoj kolonoskopie (MUDr. Urban, MUDr. Paiger). Kromě každoročního tábora „Stružielka“ se konal již sedmý ročník semináře RYLA, zaměřený na etickou výchovu mladé generace (viz dále).
Na návrh klubu byla pí. Mgr. Miloslava Soukupová, manažerka letních táborů Rotary, poctěna roku 2008 distriktním oceněním medailí  „Tomáše Bati“.

Ustavení Rotaraktu, tj. mladé odnože klubu mělo od vzniku této myšlenky poměrně dlouhý časový proces (první pokusy začaly v letech 2002/3), který nicméně skončil roku 2007, kdy byl Rotarakt Ostrava dne 18.11.2007 slavnostně charterován . Charter proběhl 18.11.2007 v areálu Hornického muzea OKD pod Landekem. Záštitu měl pochopitelně RC Ostrava.
Ještě před oficiálním založením zrealizoval RTC Ostrava ve spolupráci s BESIP projekt „První cesta do školy“, jehož cílem bylo naučit nejmladší školní děti bezpečnému chování v silničním provozu. Stěžejním projektem klubu byla postupná participace a v konečné fázi samostatná realizace projektu RYLA (Rotary Youth Leadership Awards).
Prezidenty RTC postupně byli: Jan Bezecný, Tomáš Prejda, Stanislav Dlouhý, Marcela Kozubíková, Kateřina Chalupová.


    Pro rok 2008/09 byl zvolen prezidentem Jaromír Krišica (nar.1963). Je ředitelem a majitelem Crest Communications Ostrava, spol.s.r.o. Prostřednictvím public relations je v kontaktu s mnohými významnými společnostmi regionu.
V září 2008 se konal v Ostravě další ročník nejvýznamnější konference o problematice investic na Ostravsku – IFO 2008. Jejím ředitelem byl v tom roce člen klubu Petr Czekaj.
Na podzim se také konala výstava rotariánských klubových vlajek a to ve foyeru radnice města Ostravy.
V květnu 2009 se sešel klub spolu s RC Ostrava International na letišti v Mošnově, aby po ročním provozu společně instalované pokladničky na příspěvky cestujících pro charitativní účely byla společně otevřena. Výsledek bohužel nesplnil očekávání a tak 16.000,-Kč bylo rozděleno mezi oba kluby. Současně bylo rozhodnuto v akci pokračovat.
V květnu se také poprvé konaly muškařské závody na řece Ostravici (na území města), které za pěkného počasí zorganizoval Vítězslav Raška. Výtěžek 15.000,-Kč byl předán na výchovu slepeckých psů Pavle Čichoňové.
V létě samozřejmě proběhl další ročník již legendárního letního pobytu handicapovaných dětí „Stružielka“, tentokrát v rekreačním středisku Třineckých železáren v Řece, což zprostředkoval Karel Paiger. Hlavním přispěvatelem je Plzeňský Prazdroj a.s. Zrovna tak se konal další ročník RYLY a to tradičně v rekreačním zařízení Retaso na Prostřední Bečvě. Pod vedením Zdeňka Michálka se také konal skautský tábor s protidrogovou prevencí.
Členové klubu si našli čas i na akci „Večer červených nosů“, jehož iniciátorem byl doyen klubu Jaroslav Černý a cílem bylo sejít se jednou do roka „trochu jinak“ a pobavit se zcela nevázaně. Náplní večera byla jazyková hra se jmény členů klubu a jejich parodická a satirická vystoupení na námět klubových přednášek. Touto akcí byly vesele zahájeny oslavy 80 let klubu.
Jinou akcí byl benefiční hudební citerový večer v klubu Parník, kde kromě vystoupení předního evropského citeristy Michala Müllera (zajistil J. Folprecht) proběhla úspěšně sbírka na struny pro mladou ostravskou citeristku Katku Novákovou.
V říjnu 2008 se konalo bowlingové utkání se členy RC Frýdek-Místek na zámku Kunín.  Za vydatné pomoci členů Rotaractu Ostrava putoval pohár do Ostravy. Ten večer nikdo netušil, že do roku bude možno oplatit kunínským pohostinnost. V červnu 2009 došlo k na Novojičínsku a právě zejména v Kuníně k mimořádným záplavám a vodním škodám. Klub uspořádal sbírku na pomoc při obnově stržených lávek přes místní říčku. Významně se do akce zapojil Ing. arch. Aleš Vojtasík, jehož ateliér zpracoval projektovou přípravu na znovuobnovení dvou lávek.
Na ukončení rotariánského roku a k osmdesátiletí klubu bylo 2.6.2009 uspořádáno výjezdní zasedání na Ostravici do „Jeriovy vily“, čímž zopakoval akci z roku 1935, kdy se zde ostravští rotariáni rovněž sešli. Kronikář klubu Jan Folprecht podal elementární výklad o pojetí a prvních výsledcích práce na klubové kronice včetně jím poodhalené předválečné historie.
 
    V roce 2009/10 vykonává funkci prezidenta klubu Ing. Jan Chalupa ( nar.1955), jenž pracuje jako konzultant implementace služeb u fy. Telefónica O2. Velmi podařenou akcí byla již podruhé Z. Michálkem pořádaná konference „Etika v podnikání“, která se konala 12.11.2009 v Ostravě (Clarion hotel) pod záštitou exprezidenta Václava Havla a za osobní účasti paní Sonji Baťové. Akce, které se zúčastnilo 150 spokojených účastníků, byla bohatě medializována.
Obdobně probíhaly i pravidelné každoroční akce, popsané v předchozím roce včetně pravidelné studentské výměny, resp. ročního pobytu jednoho zahraničního studenta u nás a jednoho našeho studenta v zahraničí.


Současnými členy klubu, tj. v roce 2009/10 jsou:
Vladimír Adámek, Jaroslav Bazala, Petr Czekaj, Jiří Dlabal, Marian Dobiáš, Ivo Franc, Libor Friedel, Jan Folprecht, Brett Grey, Jiří Hrček,  Jan Káš, Rudolf Klančík, Aleš Krajina, Jaromír Krišica, Levon Lavchyan, Zdeněk Michálek, Karel Paiger, Alexander Palffy, Martin Pešat, Vítězslav Raška, Jaroslav Slaný, Ondřej Urban, Aleš Vojtasík, Jaroslav Zajíc, Jan Ženatý, Lukáš Ženatý.

Čestnými členy klubu jsou:
Jan Williem Berkelbach (nar.1931) z Holandska
Stanislav Fridrich (nar.1956) , Nižní Lhota 89 – pivovarnictví
John C. Gillott (nar.1932) ze Shefieldu, United Kingdom
ThDr. Josef Hromádka (nar.1936)
Ing. JUDr. Bohuslav Bezecný (nar.1926)
PhDr. Jaroslav Černý (nar.1929)

Představenstvo v tomto roce tvoří:
Prezident: Jan Chalupa
Past prezident: Jaromír Krišica
Sekretář: Marian Dobiáš
Pokladník: Aleš Vojtasík
Služba mládeži: Rudolf Klančík
Služba klubová: Marian Dobiáš
Služba obci: Petr Czekaj
Služba povolání: Karel Paiger
Služba mezinárodní: Ondřej Urban
Nadace RI: Vítězslav Raška
Styk s veřejností: Jaromír Krišica


Nositeli nejvyššího ocenění Paul Harris Fellows jsou:
Vladimír Adámek, Jaroslav Černý, John C. Gillott, Libor Friedel, Vladimír Káš(+), Aleš Krajina, Zdeněk Michálek, Karel Paiger.
 
    Zpětně nazíráno na minulost předchozích let lze konstatovat, že se klubu podařilo zcela nepochybně realizovat několik významných projektů a množství každoročních akcí ve prospěch jiných. Výčet aktivit za jeden rok, konaných ve prospěch druhých, by zabral více místa, než celá tato geneze klubu. A zcela nezpochybnitelné je, že tato poslední epocha klubu je už dnes zdaleka nejdelší a jak všichni pevně věří, bude nadále zdárně pokračovat. Vždyť ta legendární předválečná epocha trvala jen deset let.


Vybrané projekty:
Prvním z významných projektů je již přes patnáct let opakovaně realizovaná akce s názvem „Stružielka“. Podstatou je zajišťování pobytu 50 zdravotně postižených dětí z Česka a Slovenska v letním táboře Rotary. Tímto projektem se restaurovaný klub uvedl od r. 1994 do širšího povědomí nejen rotariánů, ale celé veřejnosti.
Autorem projektu byl Jaroslav Černý z RC Ostrava. Na jeho realizaci se podílelo od počátku několik dalších členů klubu, především Karel Paiger a po řadu let Vladimír Adámek jako garant. Na slovenské straně participuje na pořádání akce RC Žilina. Základním subjektem na české straně je Múzická škola v Ostravě - Mariánských Horách (ředitelka paní Mgr.Miloslava Soukupová) a její partnerská instituce ve slovenské Čadci – Kysucké osvetové stredisko. Ředitelky obou škol spolu s lektory – umělci, psychology a lékařem – se stávají po boku dětí spíše partnery a kamarády při hrách, jimiž je pobyt v přírodě naplněn.  Slovo „stružielka“ znamená v nářečí kysuckých řezbářů dlátko lidových řezbářů, což je pro akci velmi symbolické. České, slovenské a romské děti se na táboře cestou vlastních aktivit v esteticky tematizovaných hrách z oblasti: divadla, tance, hudby, zpěvu a výtvarného projevu  dostávají mimo stereotyp všednosti. Ocitnou se po boku všem ostatním a pocit tlaku sociálního handicapu mizí.
To, že Stružielka se konala již šestnáctkrát svědčí o úspěšnosti projektu. O náročnosti svědčí to, že ani při vypracované metodologii nenalezla napodobitele. Opakované financování takové nákladné akce vycházelo přímo z domácích zdrojů klubu, ale v určující míře z dotací velkých sponzorů. Pokaždé to zatím byl Prazdroj-Radegast Nošovice a.s., ale též Všeobecná úvěrová banka v Čadci, Česká pojišťovna a.s. ve Frýdku – Místku a četní lokální podnikatelé ze Slovenska a Čech. Za zmínku stojí, že vstupní vklad poskytl švýcarský distrikt R.I. č. 2000 na základě přijetí projektu do kompetitivního programu pomoci obnovované činnosti Rotary v postkomunistických zemích.
Realizace jednotlivých ročníků je zachycena v kronikách, denících, výsledných zprávách a ve fotografické a filmové dokumentaci. Několik filmů bylo uvedeno v televizních programech českých i slovenských.

PhDr. Jaroslav Černý byl kromě výše uvedeného projektu „Stružielka“ významným iniciátorem mnoha dalších klubových aktivit, o čemž svědčí následující neúplný výčet jeho aktivit. Tak již roku 1993 se podílel na formulaci prvního znění klubových stanov.  Roku 1995 přednesl na 2.koktejlu „Za šest šest“ přednášku „Proč chodíme/nechodíme do divadla“.
V roce 1995 také publikoval v časopise „Společnosti pro kulturu a umění v Ostravě“ č.5 článek „65 let Rotary v Ostravě aneb pryč od provincionalizmu“.
V roce 1996 vypracoval návrh na udělení ceny města Ostravy PhDr. Karlu Jiříkovi za přípravu a napsání knihy „Dějiny Ostravy“, kterou vydalo nakladatelství Sfinga roku 1993.  Téhož roku podal návrh aktivního podílu RC Ostrava na programu „Nadace Bystrouška“, jejímž cílem bylo zřízení koncertní síně v Ostravě. Na prvním společenském večeru této nadace dne 26.11.1996 předali členové RC Ostrava správní radě nadace 31.000,-Kč.
Roku 1998 navrhl uspořádání „Psího pikniku“ a také byl autorem přednášky „Člověk nejlepší přítel psa“ v listopadu na koktejlu „Za šest šest“ v hotelu Atom.
Roku 1999 zpracoval Černý návrh oslav k 70. výročí ustavení RC v Ostravě.
Rovněž roku 2002 se aktivně podílel na vydání reprezentačního tisku k desetiletí klubu. Nerealizován zůstal jeho návrh projektu „Člověk a pes“ s cílem zřízení útulku pro psy jinak.
Na Černého návrh se někteří členové klubu stali v r.2004 čestnými členy NOEMA, sdružení přátel školy a rodičů při Múzické škole v Ostravě – Mariánských horách. Také díky jeho aktivitě došlo toho roku k uspořádání reprezentačního koncertu „Tvář múz rozmanitá“.
Roku 2005 podal návrh na ustavení „Nadace Vladimíra Káše“, což všichni členové klubu velmi pozitivně přijali.
V červnu roku 2006 připravil a přednesl v klubu přednášku „Stodolní jinak“. Byl to pozoruhodný ponor do historie i současnosti této, kdysi tak nenápadné, ulice.
Roku 2008 zpracoval scénář „Kde sídlí múzy“ k filmu o Múzické škole pro postižené děti v Ostravě - Mariánských Horách a o její spolupráci s Rotary.
V roce 2009 připravil přednášku „O divadle jinak“ k aktuální společenské pozici divadelního umění a podnikání dnes.


Významný byl projekt pořízení univerzálního rentgenového přístroje pro polikliniku ve Frenštátě pod Radhoštěm, jehož iniciátorem byl MUDr. Karel Paiger.
Projekt vybavení polikliniky moderním rentgenem byl mimořádně náročný nejen objemem i formou příprav, ale i rozsahem potřebných financí. Byla to reakce na situaci, kdy stávající zařízení, dosud sloužící v  této oblasti pro asi 35 tisíc lidí, bylo již velmi staré a málo spolehlivé. Zejména s ohledem na zákonné předpisy EU bylo nutné hledat řešení v době, kdy ani klinika, ani město na to finanční zdroje neměly. Karel Paiger spolu s dalšími členy klubu vyvolal zájem o pomoc u RC Schwytz Mythen. Po jejich návštěvě byla posouzena naléhavost potřeby a možnost realizace. Za účasti města Frenštátu p. R. a Nemocnice s poliklinikou v Novém Jičíně došlo k dohodě o připravě matching grantu a stanovení časového plánu. Matching grant byl koncipován a poté schválen v celkovém finančním objemu 116.700,-USD (více nežli 4,5 mil. Kč) při čemž reálná cena dodaného kompletu představovala na našem trhu částku 6.000.000,- Kč. Časový plán stanovil pro uvedení celku do chodu červen 2001.
Tak se dostalo zmíněné poliklinice ve Frenštátě p.R. špičkového radiodiagnostického zařízení, které splňuje veškeré nároky pro ambulantní činnost. Nejvíce slouží odbornosti chirurgické a plicní. Funkčnost přístroje a tedy realizaci projektu pravidelně sleduje RI.
 
Dalším velkým projektem z oblasti mediciny byl projekt obstarání kolonoskopů pro sekundární prevenci nádorů tlustého střeva a konečníku pro Frýdecko-Místecký region. Autorem projektu byl MUDr. Ondřej Urban, PhD.  Jako člen GSE výměnné studijní skupiny Rotary kontaktoval RC Galleria v Houstonu, Texas, USA, který spolu s RC of Alajuela, Costa Rica a RC Ostrava zformoval matching grant. Realizace projektu se zdařila a dva kolonoskopy v hodnotě 20.000,-USD byly za účasti pana Snokhouse, honorárního konzula ČR pro jižní Texas převzaty k uplatnění ve Frýdecko-Místeckém regionu.
Již během prvních dvou let bylo  jejich pomocí vyšetřeno 1623 zdánlivě zdravých pacientů a zjištěno  8 nádorů a 18 polypů s potenciálem zhoubného zvratu. Prezentace výsledků programu byla pozitivně přijata na Evropském koloproktologickém kongresu v květnu 2001.
V současnosti pracuje Ondřej Urban jako primář endoskopického oddělení Vítkovické nemocnice.


Velmi zajímavý, účinný a úspěšný je projekt RYLA (Rotary Youth  Leadership Award), spočívající v soustředění skupiny mladých lidí (od 14 do 30 let) a v jejich zapojení do intenzivních tréninkových programů směrovaných na rozvoj osobnosti a manažerských schopností. Mladí lidé se vnich zabývají otázkami dnešní společnosti, učí se leadershipu a rozvíjejí své zkušenosti poznáváním názorů jiných lidí. Účastníci tak nabudou poznání a nové zkušenosti, jak lépe poznat sám sebe a lépe rozumět druhým, jak umět lépe komunikovat, týmově spolupracovat, prezentovat sebe i svůj potenciál, jak pochopit principy vůdčí osobnosti a přijmout zodpovědnost za vedení sebe i druhých a jak si uvědomit etické a duchovní principy v životě i podnikání. To se daří nejen zásluhou kvalitních přednášek a následných diskuzí, ale především prostřednictvím workshopů a oblíbených inscenačních her. Projekt je od svého počátku po celou dobu spjat s osobami Zdeňka Michálka a Libora Friedla,.
První ročník distriktního semináře RYLA se uskutečnil v Kopřivnici koncem listopadu roku 1999. Od té doby je Z. Michálek předsedou distriktní komise RYLA Od druhého ročníku, který se konal roku 2001, jsou čtyřdenní semináře RYLA každý rok pravidelně spojovány s romantickým prostředím letního tábora RETASO v Prostřední Bečvě nedaleko Rožnova pod Radhoštěm. Ubytování je v chatkách, neboť se klade důraz na pobyt v přírodě. Termín seminářů se ustálil na začátek května a počet účastníků vyslaných jednotlivými RC na dvacítce.
Význam seminářů potvrzují certifikáty, udělované jejich absolventům, udělované guvernérem distriktu. Mladí lidé z Česka nebo Slovenska mají možnost se zúčastnit také seminářů RYLA, které jsou pořádány jinými distrikty po celém světě. Již deset let jsou setkání absolventů semináře RYLA  pravidelnou součástí světového kongresu R.I. a pravidelně se jich zúčastňují i zástupci našeho distriktu. Roku 2005 nás v Chicagu reprezentoval vzdělavatel a poradce distriktu Zdeněk Michálek z  RC Ostrava a dva mladí účastníci. Naši hlavní aktivisté, Zdeněk Michálek a Libor Friedl, byli za přípravu seminářů  oceněni distriktním vyznamenáním a jsou nositeli čestného odznaku Paul Harris Fellow.

Další aktivitou Zdeňka Michálka je rozvíjení spolupráce skautů a rotariánů. Roku 1997 zorganizoval ve spolupráci se střediskem Junáka v Kopřivnici první Skautský tábor s protidrogovou prevencí pro neorganizované děti. Tato tradice nebyla od té doby přerušena.
Na podporu účasti skautů  na světovém Jamboree v Anglii v roce 2007 sesbíral více než 1,5 mil. Kč a umožnil tak účast padesáti skautům z Moravskoslezského kraje. V roce 2009 se podařilo z jeho iniciativy a s využitím zdrojů z evropských fondů dokončit a slavnostně otevřít v Kopřivnici stavbu Skautského centra „Vanaivan“. Michálek se stal následovníkem zakladatele světového skautingu lorda Badenna Powella a roku 2007 byl švédským králem Karlem Gustavem přijat do světové skautské nadace.

Od roku 1999/2000 se klub zapojil do zajišťování ročních výměnných studijních pobytů v rámci rotariánské služby mládeži. Klub realizuje každoročně výměnný pobyt zahraničního studenta u nás, resp. našeho studenta v zahraničí. Za ten rok pobytu se ti mladí úžasně promění, neboť získané nové poznatky a zkušenosti jim významně pomáhají v dotváření jejich osobnosti. Do těchto aktivit se zapojuje celá řada členů klubu, pochopitelně zejména ti, kteří vyslali, nebo hodlají vyslat své potomky do zahraničí.
Do roku 2010 bylo realizováno celkem 22 výjezdů našich studentů do zahraničí (skoro polovina z nich byli studenti RC Frýdek-Místek) a současně přijetí a zajištění pobytu v Ostravě pro celkem 16 studentů, zejména z USA, Brazílie, Austrálie, Kanady a Mexika. Vedle toho bylo v tomto období vysláno do zahraničí celkem 32 studentů na krátkodobé letní výměnné tábory.

Specifickou formou společenské aktivity jednoho z  členů se stalo zřízení a provoz veřejné stálé expozice o minulosti citer - Citerária - jediného muzea citer vyrobených v českých zemích. Provozuje ji od r. 2003 v domě na Masarykově nám. 20. Doc. Ing. Jan Folprecht, Ph.D., jenž s pomocí své manželky Elišky sesbíral a uspořádal jedinečnou kolekci těchto neprávem opomíjených nástrojů. Unikátní sbírka prokazuje bohatou minulost nejen výroby, ale i uplatnění citer v Čechách, na Moravě a ve Slezsku ve druhé polovině 19. stol. a v první polovině 20. stol., o čemž dosud nebyla žádná povědomost. Výsledkem Folprechtova badatelského úsilí je i knižní publikace „Citery v Čechách, na Moravě a ve Slezsku“, která vyšla roku 2005 a seznamuje odbornou i laickou veřejnost s tímto kulturním fenoménem, jenž dosud unikal zájmu státních institucí.
Současně provozují manželé Folprechtovi v rámci Citerária s nemalým úsilím i Klub ostravských citeristů, kde je hlavním cílem výchova mladých následovníků.

Aby vznikla představa o finanční náročnosti projektů klubu ve prospěch jiných, lze uvést, že jen ten první dlouhodobě opakovaný projekt Stružielka, za šestnáct let představuje částku kolem 4 mil. Kč. 
         
    Rok 2010 je osmnáctým rokem existence RC Ostrava a z hlediska historie tedy nejdelším obdobím nepřetržitého trvání. Společenské klima v Evropě dává naději očekávat klidné a nerušené prostředí k další působnosti i v budoucnu. Již toto konstatování je, myslím, nejlepším průkazem pozitivního současného společenského prostředí u nás. S vědomím všech obětí, které musili mnozí rotariánští předchůdci podstoupit v minulosti, lze tedy odpovědně hledět do budoucna a cílevědomě naplňovat etické principy rotariánů, které pro úplnost na závěr připomínám:
    1) Je to pravda?
    2) Je to spravedlivé vůči všem účastníkům?
    3) Podpoří to přátelství a vzájemnou důvěru?
    4) Přinese to prospěch všem zúčastněným?

    Zodpovězením těchto čtyř otázek lze ověřit, zda zamýšlené či realizované úmysly a činy přispívají k zachování a rozvíjení etických hodnot v mezilidských vztazích, což je cílem Rotary.


21.4.2010, Jan Folprecht    


Literatura:                                                                                                                    
1) RC Ostrava 1929-1999, jubilejní tisk k sedmdesátiletí klubu, RC Ostrava, 1999
2) Černý Jaroslav: Littera Scripta Manet – 1.pohled do historie RC Ostrava, 2004
3) RC Ostrava, zvl. tisk  k projektu RTG – Frenštát, 2001
4) Členské každoroční seznamy distriktu 2240
5) Drobné archivní dokumenty RC Ostrava

Dokumenty

Historie Rotary klubu Ostrava
Historie Rotary klubu Ostrava