Po dvou dnech ležení v posteli s absolutně žádnou silou jsem naprosto vážně oznámila mým host rodičům, že je mi jedno, jak blbě se cítím, ale zítřejší Paříž prostě nevynechám. A teď zpětně musím říct, že to bylo fakt worth it!! Jen nevím, proč na těch nejlepších výletech musím být vždycky nejvíc nemocná….

Vyráželi jsme opět v 6 ráno – takže vstávačka v 4:45… jupííí!