Komentovaná prohlídka lázní Luhačovice
Dušan Jurkovič patří k nejznámějším osobnostem v historii slovenské architektury. Pocházel z rodiny se silnou vlasteneckou a obrozeneckou tradicí, vystudoval vídeňskou školu uměleckých řemesel a po krátké praxi v Martině od roku 1889 působil na Moravě. V době, kdy pracoval v ateliéru architekta Michala Urbánka ve Vsetíně, vznikly jeho nejznámější dřevěné stavby v secesním slohu s bohatým stylizovaným dekorem, zejména horské turistické chaty Maměnka a Libušín na Pustevnách, Bartoňova útulna v romantickém údolí zvaném Peklo u Nového Města nad Metují nebo Jiráskova turistická chata na Dobrošově.
V roce 1899 se Jurkovič usadil v Brně, oženil se s Boženou Bartelmusovou a v roce 1906 postavil v Žabovřeskách vlastní rodinnou vilu. Jurkovičova vila je dokonalou kombinací architektova osobitého stylu, tehdejších moderních evropských trendů i anglického hnutí Arts and Crafts. Dnes o ni pečuje Moravská galerie.
Před první světovou válkou získal Jurkovič řadu zakázek v Luhačovicích a podílel se také na úpravách hradu Kunětická hora a zámku v Novém Městě nad Metují včetně zámecké zahrady s dřevěným mostem. Po vzniku Československa se přestěhoval do Bratislavy, kde se stal přednostou Památkového úřadu. Během svého života architekt zpracoval přes tři sta návrhů a projektů, a to od zámků, vil a rodinných domků včetně jejich interiérů až po pomníky a dělnické kolonie. Po válce se rovněž podílel na výstavbě řady vojenských hřbitovů a památníků, mimo jiné je autorem impozantní mohyly a mauzolea Milana Rastislava Štefánika na Bradle.
Za své dílo Jurkovič obdržel roku 1925 zlatou medaili na světové výstavě v Paříži. V roce 1938 mu bratislavská univerzita udělila čestný doktorát, v roce 1947 se stal jako první československý architekt národním umělcem.
