Již bezprostředně po osvobození Československa, v průběhu roku 1945, začaly prvorepublikové Rotary kluby na našem území obnovovat svoji činnost. Do roku 1948 se to v Čechách, na Moravě a ve Slezsku podařilo polovině z nich, na Slovensku jen klubu v Bratislavě. Podkarpatská Rus, kde existoval RC Užhorod, byla dne 29.6.1945 připojená k Sovětskému svazu. K životu se však hlásily už i nové kluby: v Luhačovicích, Nymburku, Trenčianských Teplicích a jinde.
Mezinárodní společenství ROTARY INTERNATIONAL uznalo velmi rychle existenci obnoveného distriktu číslo 66. Do svého „úřadu“ se vrátil i jeho poslední předválečný guvernér, MVDr. František Král z Brna a většina ostatních činovníků distriktu. Guvernérův kontakt s Prahou zajišťoval zkušený a neúnavný organizátor Adolf Sequens, který byl rotariánským činovníkem prakticky už od začátku Rotary v Československu.
Z prvního měsíčního guvernérského listu klubům datovaného 22. 7. 1946 vyjímáme: „Se zvláštním pocitem chápu se dnes péra, abych napsal svůj první měsíční list, jímž po dlouhé době – osmi roků – opět chci promluvit se svými přáteli, kteří přes veškeré utrpení v době okupace zůstali věrni ideálům rotariánské myšlenky. Je to jednak pocit velké radosti nad tím, že čs. rotariáni nejen nezklamali, nýbrž naopak vyšli z krutých dob zoceleni, vyrovnáni a posíleni v ideálech rotariánských, jednak pocit velké práce, která dnes stojí před námi, a velké zodpovědnosti, kterou máme nejen před velkou rotariánskou rodinou celého světa, nýbrž především před svým národem a vlastním svědomím.“
Ve svém poválečném entusiasmu, kosmopolitním přesvědčení a ve snaze podporovat mezivládní dohody o novém uspořádání světa se rotariáni zapojili horlivě i do podpory dvouletého hospodářského plánu, vyhlášeného pro období 1947-48 vládou pod vedením Klementa Gottwalda (předsedou vlády od 2. 7. 1946). Plánovali i pomoc při obnově rotariánského společenství v Polsku a Jugoslávii a předpokládali, dost naivně, vznik Rotary klubů v Sovětském svazu. Zřetelným signálem toho, že vývoj půjde jiným směrem, bylo v roce 1947 odmítnutí rozsáhlé hospodářské pomoci nabízené USA válkou zničeným státům ze strany Československa, a to na přímý nátlak Stalina. To, že tento tzv. Marshallův plán podporovalo v různých státech i rotariánské společenství, se po komunistickém převratu v roce 1948 stalo jedním z důkazů, že Rotary kluby jsou „nástrojem politiky imperialistických mocností“.
Poválečnou potravinovou pomoc Evropě (11 zemí) ve formě balíčků obsahujících potraviny v čisté váze 13,5 kg realizovala v USA společnost CARE, kterou založilo 25 dobročinných organizací, včetně Rotary International. Známí nebo příbuzní postižených rodin žijící v USA předávali požadavky k poslání balíčku na tu-kterou adresu formou příkazu centrále CARE. Ta zajistila nejpozději do dvou týdnů odevzdání balíčku adresátovi. Vlastnoručně podepsaná a potvrzená část příkazu byla vrácena dárci v USA. Za tuto transakci platil dárce poplatek 10 dolarů – výtěžek z těchto poplatků byl po ukončení potravinové pomoci (celkem bylo rozesláno téměř 2 miliony balíčků) rozdělen ve prospěch jiné pomoci jednotlivým zemím, a to podle počtu balíčků dodaných do konkrétní země. V Československu pobočka CARE působila až do začátku 50. let (!) a její činnost zde byla po roce 1989 obnovena.
Zaslouženou pozornost vzbudila v roce 1946 zpráva o tom, že za přímé účasti dvou členů místního Rotary klubu, MUDr. Ladislava Filipa a RNDr. Františka G. Jahody, bylo v Poděbradech zřízeno nové státní reálné gymnázium s internátní výukou pod názvem „Kolej Jiřího z Poděbrad“. Kolej vznikla po vzoru zahraničních škol, s nimiž udržovala velmi úzké kontakty. Podoba koleje uzrávala již dříve ve vězení v Terezíně. Právě tady se Dr. Filip setkal se středoškolským profesorem Dr. Jahodou a shodou okolností i se svým poděbradským sousedem MUDr. Vojtěchem Sailerem. Společně se rozhodli, podaří-li se jim vyváznout se zdravou kůží, že budou usilovat o zřízení školy, kterou idealisticky nazývali „školou pro mého syna“. Po válce trvala trnitá cesta za zřízením Koleje celý rok – vyučování začalo 2. září 1946. Škola i studentský domov byly umístěny v poděbradském zámku. V prvním školním roce v ní studovalo v šesti ročnících celkem 218 žáků (158 chlapců a 60 dívek), z toho 81 bydlelo na internátě nebo dojíždělo. Do školy byli přednostně přijímáni žáci, jejichž rodiny utrpěly újmu během nacistické okupace. Ve školní kronice a v časopisu „Slovo“ najdeme celou řadu autentických příběhů. Možná nejzajímavější jsou dva: jeden podepsán dvanáctiletým Václavem Havlem a druhý šestnáctiletým Milošem Formanem. Poděbradské gymnázium slouží studentům dodnes.
Oficiální obnovení činnosti Rotary v Československu bylo ojedinělé v celé poválečné střední a východní Evropě, tedy v zóně ocitající se stále těsněji pod vlivem Sovětského svazu. Maďarští a rumunští rotariáni se nějaký čas scházeli jen ilegálně, v Polsku, Bulharsku a ostatních zemích se činnost rotariánů už neobnovila ani ve skryté podobě. Ústředí RI si tuto situaci dobře uvědomovalo, a proto naší zemi věnovalo zvýšenou pozornost. Projevilo se to jak častějšími zprávami v celosvětovém rotariánském měsíčníku THE ROTARIAN, tak referáty na mezinárodních konferencích a setkáních, i osobní účastí prezidenta RI Richarda C. Hedkeho na 12. konferenci distriktu 66, která se konala ve dnech 18.-21. dubna 1947 v Plzni. Celkem se distriktní konference zúčastnilo 304 osob a zastoupeno bylo 29 klubů československých a 3 kluby zahraniční.
S neobvyklým zájmem všichni účastníci konference čekali na vystoupení Jana Masaryka, ministra zahraničních věcí. Jeho projev se zachoval ve zvukové nahrávce. Z téměř půlhodinového, pro něj typicky lidově laděného projevu zpestřeného množstvím „příkladů ze života“ a přerušovaného zde potleskem, zde salvami smíchu, vybíráme jeho apel na zachování volnosti a svobody ve společnosti: „Odedávna mě Rotary zajímalo. Je to věc mezinárodní. Československo musí zůstat mezinárodní a zůstane mezinárodní. Já přeju Rotariánům hodně zdaru. Rotariáni jsou věc řekl bych nad-politická. My Rotariáni můžeme mluvit rotariánskou řečí, můžeme přitom patřit ke všem možným partajím, ale právě proto můžeme a musíme si zachovat volnost.“
Svatopluk K. Jedlička
RC Praha City
Foto: Účastníci Distriktní konference 1947 v Plzni. Zleva prezident RI Richard C. Hedke, Jan Masaryk a guvernér distriktu MVDr. František Král.
