Můj kolumbijský život mi někdy připadá jako zrcadlo toho českého — jen nastavené jiným směrem. Jako by všechno, co znám z domova, tady dostalo nové barvy, hlasitější zvuky a intenzivnější emoce. Když se ohlédnu zpátky, uvědomuji si, jak moc mě tenhle výměnný rok změnil. Ať už tím, že dnes mluvím plynně španělsky, nebo tím, že moje škola funguje úplně jinak než ta česká. Jedno ale vím jistě: hrozně si to užívám. 

Když jsem do Kolumbie přijela, byla jsem plná očekávání i obav. Nová země, nový jazyk, noví lidé. Dnes už ale španělština není překážkou, ale součástí mě. Přemýšlím v ní, směju se v ní a někdy se mi dokonce zdá i ve snech. Jazyk mi otevřel dveře k lidem, k jejich příběhům i ke kultuře. Díky tomu jsem mohla poznat opravdovou Kolumbii — ne tu z učebnic nebo stereotypů, ale tu každodenní, živou a srdečnou.