Zápis ze schůzky členů RC Trutnov
konané dne 2. 2. 2026 v restauraci Karmela v Janských lázních za účasti 10 členů
Přítomní členové: Vašek Flandera, Jirka Holman, Richard Houdek, Karel Javůrek, Mirek Kocourek, Vašek Němec, Karel Rada, Jarda Smitka, Adam Sogel s manželkou, Petr Sogel s manželkou
Omluveni: Honza Doubek, Ríša Ferkl, Robert Hradecký, Jirka Malinský, Jarmil Šeba xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx První únorová schůzka našeho Rotary klubu se uskutečnila v restauraci Karmela v Janských lázních při večeři, která následovala po sjezdu Černé hory na saních. Sjezd Černé hory byl naplánován na dobu, kdy je možné využívat denní světlo, což je v tuto dobu zhruba do 17 hodin. Sraz účastníků byl proto u půjčovny saní v 15.45 hodin s tím, že výjezd lanovkou na Černou horu měl být již v 16 hodin. V tuto dobu jsme velice ocenili ochotu pokladníka klubu Richarda Houdka, který sám osobně zajišťoval úhradu zapůjčených saní a jízdného za lanovku, přestože se sám nemohl sjíždění Černé hory zúčastnit. Následující hodinu pak na nás trpělivě čekal již v restauraci Karmela. Ke sportovnímu výkonu při sjíždění Černé hory se tentokrát přihlásili všichni čtyři mladí členové našeho klubu, kteří na tuto atrakci vzali svoje nejstarší ratolesti. K nim se připojila partnerka Adama Sogela, neboť o sjíždění na saních projevili zájem oba synové v jejich rodině. K této desetičlenné skupince se přidal Vašek Flandera se svým vnukem a sekretář klubu, který si neodpustil možnost sledovat a fotografovat letošní variantu této sportovně zaměřené schůzky. Všichni se sešli po výstupu z horní stanice lanovky, kde se pořídila společná fotografie u osvětlené orientační tabule. Vrchol Černé hory byl v mlžném oparu. Vašek Flandera pro sjezd zvolil poprve tzv. zvonkovou cestu po východním úbočí Černé hory. Její název vznikl již před více než sto lety, kdy po této trase sjížděli horalé s turisty na saních „rohačkách“se zvonky, které varovaly ostatní před zatáčkami na cestě, jimiž se řítily těžké saně. Vašek co by zkušený skialpinista vyrazil na tuto trasu se svým vnukem jako první. Za ním se postupně vydali se svými ratolestmi i ostatní. Závěr konvoje s trochu větším odstupem tvořily saně Jardy, který se svým Barnabáškem zřejmě dosud příliš mnoho adrenalinových aktivit neabsolvoval a musel se tedy poněkud přizpůsobovat jeho obavám z některých příliš prudkých sjezdů. Při srovnání sjíždění „zvonkové cesty“ s trasou vedoucí převážně po zasněžené silnici, kterou jsme absolvovali při našich dřívějších sjezdech Černé hory, bylo tentokrát adrenalinu skutečně podstatně víc. Důvodem byl zcela zledovatělý podklad „zvonkové cesty“, který v úsecích s větším sklonem a častějšími velmi prudkými zatáčkami dodával saním poměrně dost obtížně zvladatelnou rychlost. Tím, že měl každý dospělý před sebou ještě jedno malé dítě, byla jeho jízda podstatně náročnější. Závěrečný úsek zvonkové cesty přecházel přes plochu sjezdovky shodně jako při dřívější trase. Tam se sice nebylo nutné vyhýbat sjezdařům, ale většina jezdců našeho konvoje se musela nečekaně vyhýbat několika širokým rolbám, které vyjely upravovat sjezdovku před večerním lyžováním. Po zvládnutí dojezdu všech našich účastníků jsme odevzdali zapůjčené saně nazpět vedle půjčovny a v pohodě jsme se přesunuli do restaurace Karmela, kde nás u dlouhého Vaškem Němcem zarezervovaného stolu už očekával klubový pokladník Richard Houdek. K úspěšným sjezdařům se postupně připojovali další členové našeho klubu, kteří si na sportovní část dnešní schůzky ze zdravotních důvodů netroufli (Vašek Němec, Petr Sogel a Karel Rada). Kompletní složení rodiny Sogelových doplnila Petrova manželka Hanka. Dospělí účastníci náročného sjezdu hodnotili dojmy z absolvované cesty, někteří dokonce i pracovali (Jirka Holman a manželka Adama Sogela). Starší děti vyvíjely pohybové aktivity, zatím co ti dva nejmladší nejraději seděli na klíně u svého táty nebo dědy. Kromě popisu sportovních zážitků z absolvovaného sjezdu jsme si chtěli prověřit pozitivní reference o kvalitě zdejší kuchyně, Řada dospělých i dětských účastníků nejprve vyzkoušela nabídku dvou zdejších polévek zelňačky a krémové česnečky. K žádné reklamaci nedošlo, odnášely se zcela vyprázdněné talíře. Naprostá spokojenost pak zavládla i u hlavních jídel večeře. Na nabídku desertů již nikdo z přítomných nereagoval a vzhledem k době nutné pro dojezd domů a k potřebě malé děti včas uložit ke spánku, dospělo naše setkání k závěru. Se správcem klubu Petrem Sogelem jsme si jen připomněli, že se příští setkání uskuteční v restauraci Pod lékárnou až za dva týdny, protože jsou v našem okrese příští týden jarní prázdniny. Společná schůzka s mladými členy v AP Máj bude až 23. 2. a její náplní bude prezentace Jirky Holmana. Adam Sogel nám přitom podá informace o průběhu setkání budoucích outboundů v Kroměříži.
Krátce po 19. hodině jsme schůzku ukončili.
